Cliffs of Moher - Moherové útesy

24.2.2008


Výlet k nádherným přímořským skalám (Cliffs of Moher - Moherové útesy), které jsou mimochodem i na obrázku na úvodní stránce eire.brumi.net ...



Dnes jsme se spolu s dalšími studenty z jazykové školy vydali na výlet k moři. Já jsem původně na Cliffs dnes ani nechtěl, protože je neděle a v neděli tam nejede z Limericku přímý autobus. Respektive podle internetových jízdních řádů se tam v neděli z Limericku prakticky autobusem nedá dostat. Takže jsem plánoval, že se podívám alespoň do městečka Lahinch s vyhlášenou surfařskou pláží. I dnes, koncem února tam bylo surfařů jak naseto. Dokonce měli nějaké závody.
O svém plánu podívat se k moři jsem řekl Sylvanovi (Francouz) a on že pojede taky. Když jsem ráno přišel na autobusové nádraží, tak tam bylo osm lidí ze školy. Sylvan zapracoval. Což bylo dobré pro zábavu, ale kdybysme se domluvili dřív, tak jsme si mohli půjčit auto a vyšlo by nás to výrazně levněji. No nic. Vyrazili jsme, na přestupu v městečku Ennis jsme si dali kafe za 2,50EUR (ale byl ho pořádnej kýbl, to se zase musí nechat) a kolem poledne dorazili do Lahinch. Počasí krásné, pláž nádherná - já jsem byl spokojen. Jenže odtud bylo na útesy už vidět a cedule říkala, že je to 10km. Tak většina rozhodla, že tam vyrazíme, že času máme dost. A že to můžeme zkrátit po pláži, neb je odliv, takže si ušetříme dobrých pár kilometrů. Nápad to byl dobrý, nebýt ústí řeky při okraji zálivu (je vidět na fotkách), takže jsme si zkratkou spíše trochu zašli a namočili si boty. Poslušně jsme se tedy vrátili na silnici a šlapali dál. Aniž jsme to plánovali, tak jsme se rozdělili na skupinky a podařilo se nám chytnout stopa. Já jsem teda zrovna šel sám a vůbec jsem nestopoval, ale najednou u mě zastavila Felicie, v ní tři známí a řidič a ať prej si nastoupím. Tak jsem naskočil dozadu, trochu jsme se zmáčkli a bylo. Ujeli jsme asi pětset metrů a narazili jsme na další členku naší skupiny, japonku Sao-lin (těžko říct, jak se to píše, takhle nějak se to vyslovuje). Takže už nás i s řidičem bylo ve Felicii šest. Se zbytkem skupiny jsme se šťastně shledali.
Abych to zkrátil, vyhlídky na útesech byly nádherné a snad i z fotek to bude trochu znát. Na cestu zpátky jsme se zeptali na místních informacích a bylo nám řečeno, že autobus pojede 16:20. My jsme věděli, že 16:50 má jet náš autobus o 10km dál z Lahinch, ale podle informátorky to byl ten samý autobus (nikoliv však podle internetu). Tak jsme jí věřili a věděli, že jedno je jisté - žádný další autobus odsud ani z Lahinch dnes nepojede (to nám pro změnu zdůrazňoval i řidič autobusu, kterým jsme přijeli a byla to jediná informace, na které se shodovali všechny dostupné zdroje). Autobus nakonec v 16:35 přijel, nacpal se lidma a nezbylo jediné volné místo k sezení. Podotýkám, že naše skupina, nevím proč, nastupovala poslední. Mluvím o tom proto, protože se v irských meziměstských autobusech nesmí stát, a když je autobus plný, tak nikoho už nevezme. Prostě dobrodružství až do samého konce. Ale musím říct, že to stálo za to.



Konečně moře. Byl od

a pěkně foukalo

a přesto, že svítilo

Záliv u městečka Lah




Surfaři ve vodě.Měli

Sky-surfing nebo tak

Bylo zde opravdu ruš


Moji kamarádi z jazy

Vlevo nám přibyl Ken

Tady je trochu vidět

Hrozně jsem je chtěl

...tak aspoň takhle

Byli ode mě fakt dos

...


Atlantik má zde opra

Přes tenhle most jsm


Cliffs of Moher - Mo






Fajn počasí, tak pro


Řeka, o které je řeč


Silnice směrem k úte

Pohled zpět na Lahin

A to jsou již ony. T

Tak jsem si je vyfot

Jsou opravdu ohromné

V dálce na moři prší

Tady je to vidět ješ

Turistické zázemí, p








Nekonečný atlantik.

Další úsek útesů

Aranské ostrovy. Byl




Historická věž








To jsem já, abyste v





Opět patrná obrovská

Neuvěřitelný masiv,

A opět moje maličkos

Tentokrát s německým