Dojmy poprvé


5.6. - 20.7.2008


Tak se mi konečně podařilo sesmolit něco o tom našem pobytu v Irsku. Není to nic moc (to povídání), ale už se mi nechtělo to přepisovat ... Začnu jak jinak, než u chlastu :-)

Guiness

Tak jsem testla to slavný irský pívo. Pravda, zatím z plechu, ale pro začátek by to stačilo. A co na to říct? No, Plzeň je Plzeň ... Ale myslím, že si zvyknu. Je hodně hořký, což je pozitivní, nemám ráda tlamolepy. Pak má taky míň bublinek než naše pivko. Má se podávat hooodně vychlazený, což já ráda :-) Úžasnej je lavinovej efekt. Myslím, že ho způsobuje míček v plechovce :-) Ale to je jenom vodhad.
Pozn.: (toto píšu s časovim vodstupem cca 14 dnů) - Guiness je VÝBORNEJ

Točený

V sobotu jsme zašli do nedalekýho báru na točenýho Guinesse. Funguje to tady tak, že si dojdeš k baru, řekneš, co chceš, zaplatíš a odneseš. Takže se ušetří na dýšku. Zase se ale nalítáš. I když jen v uvozovkách. Pivo je tak drahý, že nic typu pěti, šesti, sedmipívo se nekoná. Abych byla konkrétní. V tomto nedalekym baru vyjde jedno na 3€ a 85 centů k tomu. Hustokrutý. Tak jsme se rozšoupli, dali každej dvě => skoro čtyři stovky jsou v řiti. Mazec.
Ovšem po těch dvou točenejch jsem měla vážně plnej žaludek. Možná bych tam ještě třetí namáčkla, ale blbě. Nutno taky říct, že to nebyly půllitry, ale vo kousek víc. Prej je to pinta a mělo by to bejt 0,56826 l.
Příjemnej poznatek jsem ucejtila už při vstupu do podniku. Žádnej cigaretovej smrad. Už aby tenhle zákon byl i u nás, lidi, to vám je super a úžasný.
Nepříjemná byla hudba na plný koule. Moje angličtina není na nějaké příliš vysoké úrovni, takže to byl děs a běs. Ale naštěstí místo tý šílený tucárny tam pak pustili irskou muziku, tak to bylo aspoň něco pro mě.
Jinak se těším až navštívíme tradiční irskou krčmu. Tohle samozřejmě s tím nemělo nic společnýho. Musíme vyrazit kamsi za Limerick a sednout v nějaký vesničce či menšim městečku do hospy, to by mohlo bejt pěkný. Na to se těším :-).

Záchody a umyvadla

Zdejší toalety jsou jak z jinýho století. Záchody ani tak ne, ale umyvadla nestíhám. Záchody vypadaj na první pohled normálně, jen splachovací systém je zvláštní. Je tam páčka, kterou když zmáčknete, mělo by se spláchnout. Ano, to je velmi důležitá formulace "mělo by se", protože není tomu tak pokaždé. Stává se pravidelně, že vyteče jen čůrek vody a samozřejmě celý obsah keramické mísy zůstane na svém místě. Dobře, druhej pokus. Nic. Třetí. Když máte štěstí, tak se to napotřetí spláchne, ale ani 10 pokusů nebývá výjimečných ... Tak to mě maličko vytáčí.
Ale umyvadla jsou na tom výrazně hůř. Neřeším, že jsem v Irsku zatím nepotkala jedinou pákovku, to je jedno ... Jenže je tu většinou takovej systém, jako bejval u nás v domácnostech odhaduju před 100 lety. Tj. studená teče vpravo a teplá vlevo (nebo naopak - zas až tolik to neřešej, co má bejt na jaký straně). Tím ale nemyslím naše klasický kohoutky, kde voda vytejká z jedné ďoury. Jedna trubka je pro teplou a jedna pro studenou. Takže teplotu vytejkající vody nelze nastavit. Buď se teda opaříš, nebo zmrzneš. No leda ucpat umyvadlo a napustit si vodu. To je ale tak trochu komplikovaný na můj vkus ...

Jak se máš

To vás asi tolik nepřekvapí, ale já jsem ještě furt šokovaná. Každej se Tě ptá, jak se máš. Samozřejmě je to jen způsob pozdravu, nikoho ve skutečnosti nezajímá, jak se máš, ale každopádně se Tě na to ptá naprosto každej - v práci, v kantýně, v obchodě, všude. Zajímavý ale taky je to, že lidi se tu zdravěj víc než jsme zvyklí. Byli jsme na výletě a za Limerickem nás zdravil každej kolemjdoucí a samozřejmě se ptal, jak se máme :-). Dokonce na nás mávali i lidi z aut :-). Tak to je good. Akorát si musíte zvyknout, že na dotaz typu How are you, How's going ... nesmíte odpovídat, ale pozdravit obdobným způsobem :-) To je vážně hustokrutý. Říkali mi to amíci, než jsem sem jela, ale moc jsem tomu nevěřila ... A vono jo.

Irská angličtina

No, co na to říct. Horrible, terrible, fucking irish english. Slyšíte jen blablablabla a tak ze situace se pokoušíte odhadnout, co ten člověk asi tak přibližně může chtít. Moje první setkání s pravou irskou angličtinou bylo stresující. Ten člověk furt mluvil, nerozuměla jsem mu jediný slovo, ale co hůř (nebo asi spíš líp), Michal se s nim naprosto bez problému vybavoval. Tak ještě teď se sama sebe ptám, jestli na tom budu časem jako Michal, že budu schopná bez problému rozumět a vykecávat se ... :-(

V práci

Strašně jsem se toho bála, všechno nový, kde musim prokázat, že něco umim (když to vlastně neumim), mě strašně děsí. Ale asi to má každej tak nějak podobně. Ale k věci. Práce sama o sobě je dost zajímavá a baví mě. Mám k tomu výbornou českou nápovědu, že si ani lepší neumim představit. Zkrátka, když jsem v koncích (a to jsem dost často) použiji ji a mám po starostech. Jojo, je to Michal :-). V komunikaci nejsem příliš silná a ještě horší je to s porozuměním. Paradoxem je a to jsme se shodli s Michalem voba, že když irové zrovna nemluvěj na nás, tak rozumíme skoro všechno, jak ale začnou komunikovat s náma .... konečná. Ale jsou moc milí, takže snad to pude. Ale jinak je to docela hustý. Režim šílenej. Nic z toho, na co jsem byla zvyklá. Ráno začínáme v 8:30 a až do 13:00 dřeme jak otroci, pak se z posledních sil doplazíme do kantýny na voběd a vod 14:00 do 17:30 znova jedem. Nesmíme v pracovní době surfovat ani nic tomu podobnýho (ale najdou se tací, co surfujou ...).
Jo, taky jsem si všimla, co je v programátorské hantýrce nejoblíbenější a celkem už i já zvládám používat některé z těchto výrazů. Např. fucking table, fucking bastard, shit ... No, znáte to. Ale když se ale dovopravdy naštvu, tak si prostě luxusně česky zanadávám (do prdele, já se na to vyseru, zkurvená tabulka, už mě vážně sere) a nikdo mi nerozumí :-)))

Vlevo

To je další průser. Cejtim se fakt jak na jiný planetě. Už jsem tu měsíc a furt to nemám pod kůží. První dny byly ale nejhorší. Byla u nás na návštěvě Michalova mamka, tak jsme si na víkend půjčili auto. No horor. Fakt jsem Michal šíleně obdivovala, jak to zvládá. Jó, kdo umí, ten umí, kdo neumí, čumí. Vodbočoval z vedlejší doleva (tj. dával přednost jen zprava) a já mu hlásim "zleva dobrý" a von na to "tahle informace pro mě nejni zásadní" "jakto?? cože??" a čuměla jsem jak vrána na ten jednoduchej manévr. Ale nějak jsem v tu chvíli ztratila pojem o stranách. Dodnes nevím, co je vlastně vpravo a co vlevo, která ruka je která. Je to docela vo život. Jen takový přecházení přes silnici je o ústa. Zvyklá z domova, čumim nejdřív vlevo, překvapená, že jedou nějak divně juknu raději vpravo a pak rychle střídavě koukám vpravo vlevo vpravo vlevo .... To je asi nejbezpečnější řešení. Jo a navíc irové nějak moc chodce nerespektujou, takže zachraň se kdo můžeš.

Dům

Barák, kde bydlíme už dřív popsal Míša. Skutečnost odpovídá popisu, jen na těch jeho fotkách se mi to zdálo větší, zas až tak velký to nejni. A v tom jeho minijaturnim pokojíku jsme teď voba. Mám dojem, že je to spíš pokojík pro panenky, než pro lidi. Jsou vedle sebe dvě postele, mezi nima je dvacet cenťáků mezera. U mejch nohou je skříň a před ní se vešel malej noční stoleček s šuplíkama. Ale jedny dveře tý skříně musej bejt furt votevřený, jinak by to asi nešlo.No a pak už je vchod. Dveře se samozřejmě votvíraj dovnitř, tak si to umíte představit. Ale za necelej měsíc by se situace měla zlepšit, Maria jede domů a ona má ten nejlepší pokoj, tak tam se pak nastěhujem. Tohle je mazec. Ale nějak mi to náladu nekazí. Těším se do toho velkýho pokoje, ale na druho stranu mne mrzí, že odjede zrovna Maria. Nějak mi sedí nejvíc ze všech. Je to divný, většinou se víc shodnu s klukama, ale tady mám vážně nejraděj Mariu (samozřejmě po Michalovi).
V září má vodjíždět ještě Seb, no a ten je v mém řebříčku těsně za Mariou. Veselá kopa. Takže tak. Ale vostatní jsou taky v pohodě, jen trochu šáhnutý. Každopádně voni mě zřejmě viděj taky nějak podobně, takže si nemáme co vyčítat.
Julian je Francouz, učí se tu hrát na harmoniku a tomu jde naprosto luxusně. Tráví tím 80% svýho volnýho času. Je mu tuším dvaadvacet. Ale je to zvláštní tvor.
Chris je dvacetiletej Švýcar, pěkně tlustej. 99% svýho volnýho času tráví v pokoji u poče a jestli hraje hry, nebo chatuje nebo pracuje, to nikdo neví. Spořádá strašný množství banánů, Actimelu a čokolády. Pije litry Coly, Fanty, Redbulu atd. Nemyslim, že ví, jak chutná čistá voda. Vůbec se nehejbe a když náhodou vypadne odvoz z práce domů, tak jde klidně za šéfama a odvoz dojedná s nima. Pokud mám to štěstí, že se s Chrisem potkám večer v kuchyni, tak musim říct, že má většinou dobrou náladu, směje se a vymejšlí furt nějaký ptákoviny.
Seb je Rakušák, dvacetčtyři. Je strašně milej a veselej. Je takovej neuspořádanej, moc neřeší, že je něco něčí. Nepamatuje si, co kupujem společně a co každej sám pro sebe. Takže se vobčas stane, že někomu něco lohne, ale nejni to tak šílený. Je to v tý úrovni, že se tomu člověk zasměje, když se to stane. Seb je fajn.
No a Maria je ze Španělska, přímo z Mallorky. Teď jí bude dvacet šest. Je strašně veselá, ale zároveň spolehlivá a zodpovědná. Michal říká, že je jediná spolehlivá v domě. Vůbec bych nepoznala, že jí umírá maminka, kdybych to nevěděla od Michala. Ale to je smutná kapitola, o tom tu psát nechci. Štve ji zdejší fucking weather (a nejni zdaleka jediná), však je z Mallorky zvyklá na absolutně něco jinýho. Má bezva angličtinu. Mluví podle mě sqěle, ale šíleně u toho šišlá. Však i ta španělština je taková šíleně šišlavá :-). Občas mám problém rozumět, ale už jsem si na to celkem zvykla. Marii táta furt posílá balíky s dobrotama. Naposledy přišel balík plnej alkoholu. Oni vám tam furt chlastaj něco, co chutná jako pendrek - však víte, takový ty černý dlouhý gumový žvejkací pendreky pro děti. Nejdřív jsem ochutnala Tunel. No fujtajbl. Chuť supr, ale bylo to tak přeslazený, fakt tlamolep na entou. Další lahvinka vypadala nevábně. Prostě jako vodka. Na lahvi bylo psáno 50%. Nooo, ale to byl nářez. Fakt dobrota, mňamka. Zase - chuť pendreku, ale tentokrát žádnej cukr a pořádnej power :-). To si musim objednat a přivíst, to musíte vochutnat, fakt bomba.

Počasí

Co k tomu říct. V Čechách je to prej na chcípnutí, strašný vedro. Taky tu navopak. Teploty kolem 15°C (a to nevim, jestli nepřehánim), furt prší. Takže nezbytnou výbavou zde je pláštěnka (používáme naše Goráčovky) nebo aspoň deštník.

No a to nejlepší na konec :-)

Čekáte-li něco ve smyslu - irská čokoláda je ta nejlepší, sice je tu drahý pivo, ale Jameson je za babku nebo tak něco - jste na vomylu. Irská čokoláda nejni nic moc a Jameson je výrazně dražší než u nás (ve slevě jsme splašili sedmičku Jamesona za 20€ ( slevová akce před Dnem otců ), normálně je za 27€ - u nás se dá splašit na 400Kč, což je cca 16€ - jeeenže tady je Jameson doma, sama bych to čekala jinak). Takže to ne.
Musíte hádat jinudy :-). Pořídili jsme si kolo :-). Hurááá, supéééér, sqělýýý. Ale to bysme to nebyli my, abysme neměli něco extra, takže jsme se nespokojili s normálním kolem, jako by udělal každej normální člověk, ale sehnali jsme si...TANDEM!!!. Jsem za něj šťastná, protože ho jednak využíváme na víkendový výlety po okolí a jednak na ňom jezdíme do práce. To je dobrý, protože se nemusíme na sebe vázat s ostatníma z domu (což je někdy velmi složitej proces), jsme soběstačný. Navíc je nás v domě 6 a do Julianova auta se nás vejde maximálně 5.
Ale popořadě. Koupili jsme kolo přes inzerát od chlapíka, kterej ho koupil pro sebe a přítelkyni, jednou se na něm projeli a s přítelkyní se rozešel. Tak je kolo naše. Je teda skoro nový. Ten kluk má shodou okolností krám s kolama, takže na kolo namontoval místo mechanickejch kotoučovek hydraulický. Je to, dá se říci moje první setkání s tímto typem brzd.
Dnes brzdy brzděj jak draci, ale první dojem nič moč. Vyjeli jsme na výlet do zdejších hor. Nejvyšší zdejší vrch má asi 500 mnm. Dostali jsme se kamsi do sedla. Funěli jsme u toho solidně. Nicméně přišel kámen úrazu. Sjezdík. Sice po silnici, ale sklon slušnej. Silnice uzoučká a auto se vobčas vyskytne, tak jsme to nemohli tolik kalit, tak jsme brzdy využívali celkem statečně. No a právě zde se projevilo nedostatečný seřízení. Cosi ruplo, tak jsme zastavili. A ani jsme netušili kolik poruch se v tom sjezdu sešlo.
1) Ta rána vzešla zřejmě z povoleného upnutí kola k rámu (držkopád zatím sice nehrozil, ale i tak jsme považovali za dobré kolo přitáhnout :-) )
2) Zatím (toho času) z neznámého důvodu vytekla část brzdové kapaliny z tlakové hadičky - naštěstí zadní brzda i přes tento handicap vydržela trochu brzdit až domů (později Michal zjistil, že ... viz jeho popis na konci )
3) Jo, z přední brzdy se docela solidně kouřilo ...
Samozřejmě, že úžasný Michal všechny nedostatky napravil, totálnímm rozšroubováním a zpětným smontováním brzd. Tím zjistil, jak vlastně tento typ brzd funguje a správně je seřídil. Musím ale zkonstatovat, že při této příhodě jsem měla celkem solidně nahnáno a vodpočítávala jsem každej kilák domů, kterej se nám povedlo ujet a když už jsme byli blíž, říkala jsem si, dobrý dobrý, tohle se už dá dojít i pěšmo kdyžtak :-). Taky jsem pěkně nadávala, že zlatý V-breaky. Ovšem po Míšovym reparé kotoučovky pěkně šlapou a nemůžu na ně nadávat. Toto byla chybka spíše na naší straně, vydali jsme se na náročnější výlet, než jsme kolo pořádně seřídili.
Ještě než se pustím do krátkého pojednání o irské přírodě, ráda bych zmínila ještě jednu technickou zvláštnost našeho kola. Celkově bych o tom asi tolik nepřemýšlela, kdybych zde netrpěla syndromem "nevímKteráRukaJePravá"! Jak jsem se již zmiňovala, kdyby tu aspoň platilo pravidlo "všeckoJeVobráceně", ale tady neplatěj dle mýho názoru pravidla žádný. Zásadní věci, u kterejch se zkrátka musí moooc přemejšlet (řízení vlevo) jsou vobráceně VĚTŠINOU a to ostatní je vobráceně jen tam, kde to buď naprosto nejde nebo, kde byste to nečekali. Prostě a jednoduše, abych se dostala k pointě. Na našem kole jsou páčky u brzd naopak, ale u přehazovaček stejně. Tj. na pravé straně se brzdí vepředu a přehazuje vzadu a vlevo brzdí vzadu a přehazuje vpředu. Jo a ještě k tomu u přehazovačky nejsou páčky, ale gripshifty :-) A mimochodem ještě k tomu ježdění vlevo. Jezdí se sice vlevo, ale na křižovatce platí přednost zprava :-) Takže si to přeberte.

Zdejší příroda a tak vůbec

Jsem ze všeho hrozně nadšená, ale stále přemýšlím, co se mi vlastně tolik líbí. Vlastně, když se zamyslím nad jednotlivostma, není na nich nic zvláštního. Ale všechno je tak jiný, že se mi to vlastně hrozně líbí. Je tu méně lidí, takže kolem každýho domu je velkej pozemek. Často maj okolí domu krásně upravený (to vážně vod nás neznám). Pak je to tu samá farma a pastva. Takže na projížďkách jsme hypnotizováni krávama, koněma a ovcema. To je fakt hezký je sledovat, když nás spozorujou, tak přestanou dělat to, co zrovna dělaly a všechny na nás čučej :-). Často, jsou pastviny plný malejch telátek nebo hříbat, je to fakt nádherný. Tak si říkám, že asi vážně budu vegetarián. Když tak ty nádherný zvířata vidim. Vážně se mi nedělá dobře z představy, že třebas za měsíc tuhle můžu mít na talíři :-( Ovšem na druhou stranu musim podotknout, že takový maso, co maj tady, jste v životě nejedli - prostě sqělý. Koupíte něco levnýho hovězího na guláš a pak je vám to líto do guláše, tak si uděláte výborný steaky. A to nemluvím o tom, když koupíte maso na steaky přímo určené ...
Tak tu vymetáme o víkendech okolí Limericku, snažíme se jezdit po mini silničkách. Taky vybíráme kopcovitější terény. Je to fajn. Nahoru se zapotíme, ale pak nás čekaj krásný výhledy a sjezdík. Už se mi několikrát stalo, že při tom sjezdu jsem cítila přetížení v žaludku :-). Nestává se to bohužel často, protože v úzkejch silničkách se zatáčkama to prostě rozjet nemůžem, auto tam čas vod času projede a to by byla sakra mela.
Kouzelný taky je - ale už jsem to na začátku trochu zmiňovala - jak nás mimo Limerick všichni zdraví, dokonce i z aut na nás mávaj. To, že jsou urvaný z tandemu, kterej asi viděj poprvé v životě už ani nevnímám.
Je to supr, že to kolo máme, podíváme se do míst, kam bychom se asi nejukli, kdybychom kolo neměli. Přemýšlela jsem, že bychom tyto končiny asi nenavštívili i kdybychom - čistě hypoteticky - měli auto. Jezdili bychom po větších silnicích a dál. Takže jsem ráda, že je to tak, jak je to.

Pokud se vám podařilo tento blemc přečíst až do konce, tak gratuluju. Přikládám ještě pár fotek pro dokreslení i s popisem, tak příjemnou zábavu :-).
No a ještě před fotkama přikládám jedno povídání, který napsal Míša. Doporučuju přečíst, je to hezký :-)

Brzdy 2 aneb z odstupem času

Jak z předchozího textu vyplývá, tak to kolo samořejmě včetně brzd bylo téměř nové. To je první důležitý fakt. Když jsme kolo kupovali, tak nám ten típek říkal, že trochu pískaj a že neví čím to je, že se asi musej trochu seřídit. Mávnul jsem rukou s tím, že si nějak poradíme a sedli jsme na zkušební jízdu. Po pár desítkách metrů jsem poprvé aktivoval brzdy, které vydaly velmi nevýrazný brzdný výkon za to však velmi nadprůměrný řev. Něco jako když houká vlak. No dobrá, říkám si, třeba si to sedne.

Během dalších prvních jízd se pocit z brzd nijak zásadně neměnil, což pro mě bylo trochu zklamání z hydraulických kotoučovek. Říkal jsem si, že je to tím, že tandem je výrazně těžší než normální kolo, ale stejně to ve mně hlodalo. To skřípání mě taky dost znervózňovalo hlavně v provozu, kdy jsme pomalu dobržďovali do rušného kruháče či křižovatky, v tom se vždycky ozval pekelný skřípot a všichni řidiči začali v panice brzdit ( a to zděšení v jejich očích, když ještě navíc k tomu zvuku spatřili náš tandem, bych vám přál taky vidět). Důvodem nevalného výkonu a pravděpodobně i pekelného skřípotu bylo to, že nové brzdové destičky se musí nejprve tzv. zajet, než začnou podávat 100% výkonu.

To jsme však tehdy ještě nevěděli a jeden z prvních výletů naplánovali do okolních kopečků. Nahoru jsme to nějak vyfuněli a na druhé straně kopce se nám otevřel nádherný výhled do krajiny. Chvilku jsme se kochali a těsně předtím než jsme vyrazili do sjezdu nás předjelo auto. Nechali jsme ho chvilku poodjet a vyrazili za ním. Sjezdík je to poměrně slušnej, takže jsme začali auto dohánět. To nás ještě víc vyburcovalo a tak jsem to začal pouštět ještě trochu víc. Samozřejmě na úzké, hrbolaté silničce je taky potřeba brzdit. Takže jsem začal za brzdy brát pořádně, páč takovej tandem rozvášněnej z kopce to už přestává legrace a začíná pořádná kopa srandy. V jednom místě bylo potřeba přibrzdit fakt ostře, tak jsem se do nich opřel, kolo sice poslušně zastavilo nicméně se ozval takový divný zvuk od předního kola. Kouknu tam, a od přední brzdy se celkem slušně kouřilo a kotouč už nebyl zářivě stříbrný ale chytnul takovou nažloutlou patinu. Říkám, necháme to chvilku radši zchladnout a pojedem dál už opatrně. Když jsme na to zase sedli a já znovu zabrzdil, tak jsme objevili, to se vlastně ještě stalo kromě zavaření destiček. Stalo se přesně to, kvůli čemu se na motorky montují na přední kolo dva kotouče symetricky. Ta asymetrická brzdná síla totiž vytrhla na levé straně přední kolo s vidlice. To byl ten divný zvuk. Navíc se nám takhle podařilo kotouč mírně ohnout. Na druhou stranu přední destičky od té doby brzdí jako drak (no to snad lépe :-).
Zadní brzda to odnesla také. Byla tam málo utažená hadička co rozvádí tlakovou brzdovou kapalinu a tak jak jsem za páčky vzal silou, část kapaliny prosákla ven, takže zadní brzda zabírala jen na krajíčku.

V podstatě všechny problémy se podařilo víceméně odstranit, až na ten ohnutej kotouč. Na internetu jsem se dočetl, že je možné ho zkusit narovnat ručně (resp. přiohnout zpátky), ale zatím se mi do toho moc nechce. Kdyby tady tak byl nějaký irský pan Kvasnička, to by bylo žúžo. Jediný cyklokrám, který jsme v Limericku našli je spíš takovej bazar a to navíc napůl s dětskými koly, skládačkami apod. a napůl s dětskými kočárky. Když jsme tam vstoupili, tak jsem okamžitě přehodnotil svůj původní záměr zeptat se jestli mají SPD nášlapné pedály a náhradní destičky do kotoučovek. No ale lepení jsme tam pořídili bez problémů.

Závěr z toho je takový, že jsme zase bohatší o spoustu cenných zkušeností, zejména z oblasti fungování hydraulických kotoučových brzd. Celou historku myslím celkem vtipně dokreslí jazyková poznámka, totiž že ono zajetí kotoučů a destiček na plný brzdný výkon se anglicky řekne "burn-in", volně přeloženo jako "zahoření" :-)




5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

5.6.2008 čtvrtek

6.6.2008 pátek
V

6.6.2008 pátek
P

6.6.2008 pátek
A

6.6.2008 pátek
A

6.6.2008 pátek
T

6.6.2008 pátek
.

6.6.2008 pátek
T

6.6.2008 pátek
C

6.6.2008 pátek
J

6.6.2008 pátek
A

6.6.2008 pátek
B

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

7.6.2008 sobota

8.6.2008 neděle

8.6.2008 neděle

8.6.2008 neděle

8.6.2008 neděle

8.6.2008 neděle

8.6.2008 neděle

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

13.6.2008 pátek

15.6.2008 neděle

15.6.2008 neděle

15.6.2008 neděle

15.6.2008 neděle

15.6.2008 neděle

15.6.2008 neděle

21.6.2008 sobota

21.6.2008 sobota

21.6.2008 sobota

21.6.2008 sobota

28.6.2008 sobota

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

29.6.2008 neděle

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

5.7.2008 sobota

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

13.7.2008 neděle

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

16.7.2008 středa

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

19.7.2008 sobota

20.7.2008 neděle

20.7.2008 neděle

20.7.2008 neděle


Následují zábě


Každej kout, k


Jedny dveře do


Tady je to vid


Záběr z jinýho


Pohled ze vcho


Tohle je vypeč


No a tohle je


A ještě pohled