Home Page

Pochod Praha Prčice

15.5.2010


Tak jsem se zase vydala na Pochod Praha Prčice (dále PPP). Již podruhé jsem zvolila trasu Karla Kulleho. Tentokrát jsem šla s dalšími 6 kamarády.
Přidala se ke mně Zdeňka, jako i loni. Letos ovšem měla natrénováno a byla vyhecovaná objevit se jak na startu tak i v cíli (loni mne opustila v Neveklově).
Dál to byl Michal, který se rovněž rozhodl pokořit sedmdesátku.
Dále Lucka s Davidem, Honza a kolega (šéf) Petr.

Sešli jsme se v 5 hodin na Hájích ... pravda, Luca s Davidem se dostavili o trochu později, ale ničemu to nevadilo. Ti, co nedorazili busem 505, který dojel na Háje 4:54, ale metrem nebo jinak po svých, ale trochu později, měli tu smůlu, že nespatřili legendární copatou tramvajačku. Viděli jsme ji jen já s Michalem, Zdeňkou a Honzou. Byla stejná jako loni. Žlutý triko, červená sukně, dva dlouhý zapletený copy, chlebník a boty ala prestige ... jo a šíleně namakaný lejtka (ty jsem jí fakt záviděla). Co na to říct. Vyrazila asi o 15 minut před náma a do Prčic dorazila typuju tak ve dvě. No a my, docela dobře vybavený, jsme neustále mysleli na to, že musíme nezastavovat, abychom to do osmi stihli. Tím "docela dobře vybavený" jsem měla na mysli např. camelbagy, drahý pohory, fusky za pětikilo, goretexový bundy ... jak jsme přiznali klukovi, se kterym jsme dali řeč v 505, maskujem tím tak trochu svoji slabost ;-)) ...

Do boje jsme vyrazili v 5:20. V Milíčovském lese nás přepadla hned první tajná kontrola. Mezi tím jsme pozorovali nádherné svítání. Někteří z nás se kochali a jiní se zlobili, že nemají svou zrcadlovku ... na mou nabídku "a nechceš aspoň tenhle mini foťáček?" jsem málem dostala přes hubu ... žejo Michale :-))).
Tempo jsme nasadili vražedný (na naše poměry). Asi tak kolem (spíš víc) 7km/h. Už v Průhonicích jsme se rozhodili. Každý si držel to svý tempo. První šli Michal s Honzou, pak já se Zdeňkou a Petrem a nakonec Luca s Davidem. Doprovázel nás kvílející bígl. Co ho štvalo, netuším.
V lesích bylo šílený bahno. Chvilkama jsme se Zdeňkou uvažovali, co je horší. Jestli to byl loňský asi 3-hodinový slejvák, nebo tohle hrozný bahno. Já myslím, že bahno je o píď lepší ... :-))).
Taky cesty byly výborně označený. Nikde jsme neznejistěli, nepotřebovali jsme vůbec mapu ... krom zadní strany pro razítka.
Postupně jsme my tři dohnali uprchlíky a skupinky se nám různě promixovaly.

V Týnci jsme se příliš nezdrželi. Sebrali jsme razítka, dali gáblík, někteří provedli servisní akce ve formě výměny ponožek apod. a relativně hned jsme vyrazili do další etapy. Hned za Neveklovem jsme předjeli kluky z 505. Vypadali dost zničeně, zajímalo by mě, jestli došli až do Prčic. Honza, David a Lucka vyrazili napřed, že dají v Neveklově pivko.

Cestou jsme se různě míjeli s pánem, který byl o dost starší než my. Jen jsem tak podotkla, že bych chtěla mít jeho vitalitu až mi bude tolik, co jemu. Petr zanalyzoval jeho chůzi, zkonstatoval, že má naprosto optimální pohyby, žádný zbytečný cuksem cuktam. A byla to pravda.

Do Neveklova jsem dorazila jako poslední s Petrem. Všichni už debužírovali u stolu. Tak jsem si docela ráda na chvíli sedla a taky se posilnila na další část cesty. Kolovaly placatky se vším možným od rumu přes slivovici až k metaxe. Byla to docela příjemná meducínka. Trápilo mne nachlazení a tento alkohol to trochu vypaloval. Nu a hurá do třetí etapy.
Tato byla nejhorší, řekla bych. Už loni jsem na cestě z Neveklova do Kosovky zápasila a letos tomu nebylo jinak. Říkají, že je to 14km, ale jsem si dost jistá, že je to minimálně 16. Už jsem i začala cítit puchýř.
Na této cestě do toho nejvíc šlápnul Petr. Ten nám doslova a do písmene ulítl.
Kosova Hora jakoby neexistovala. Měla jsem dojem, že tam nemůžeme nikdy dojít. Michal už trpěl jako kůň, měl problémy s nártem a s horou puchýřů. Puchýře trápily všechny, ale nějak se mi zdálo, že nejhůř je ta tom skutečně Michal.

Konečně. V Kosovce jsme se opět trochu občerstvili, vyměnili fusky. Byli jsme rádi, že sedíme. Před námi bylo posledních 14km. Vytáhla jsem hůlky ... A hurá do poslední etapy.
Tato část cesty mi nepřišla ani tam šílená jako ta předchozí. Nebyla tak nekonečná a hlavně ten výhled toho, že na konci už jsou Prčice !!! Ani jsme nijak extrémně nespomalili. Typla bych rychlost tak na 5km/h. I bylo zajímavé, že lidé z kratších tras byli pomalejší než mi. Dost takových jsme "předjížděli". "Předjížděli" jsme děvčata v růžových mikinách. Trochu nám zablokovali cestu před bahnem a řešili "A KUDY???" ... báli se ušpinění střevíců ... :-) ... Tak jsme je jemně odstrčili, a neřešíce cokoliv jsme se vrhli přímo doprostřed bahna. Za sebou jsme pak jen slyšeli "AHA, TAK ASI PROSTŘEDKEM". S bahnem jsme se potýkali celou cestu, nebyl nejmenší důvod, proč se mu snažit vyhnout ...
Předjížděli jsme taky pár veselých pochodníků ve stavu více než podroušeném :-))). Naštěstí jich nebylo moc, takže nám nestačili lézt na nervy. Spíš to byla docela sranda.

Dva kostelíky, Sedlecký a Prčický vháněly pocity euforie. Přiznám, že loni jsem ukápla slzu, ale letos tato euforie nedorazila. Byla jsem šťastná, že už jsme skoro v cíli, ale tento pocit štěstí podruhé nebyl doprovázen pocitem euforie. Ale ostatní si to právem užívali.
Na náměstí jsme si vyzvedli botičku a odznáček (za trasu Karla Kulleho), zjistili, jak se dostat zpět do Prahy a sedli s pivem na trávu. Byla dost zima a tak se do některých pouštěla zimnice. Michal ten se třásl tak, že jsem se bála, aby vůbec přežil. Asi i proto jsem se snažila uspíšit náš přesun k busům. Abychom se jednak dostali do tepla a druhak vůbec domů.
U autobusu to bylo ještě drama. Jel už jen jeden přímo na Prahu a bral jen 43 lidí. Když jsme se postavili do fronty my, měli jsme pořadí tuším kolem 35. Někteří z nás si ještě doběhli pro čaj či na OO což způsobilo ve frontě rozruch. Nově příchozí počítali lidi ve frontě a byli značně rozhořčeni, když jsme jim řekli, že další 4 lidi od nás jsou na záchodě. Nakonec vzal řidič mnohem víc lidí. Možná proto, že to byl poslední bus.

Na Opatově jsme se rozešli, každý si odpajdal svou cestou. Já s Michalem a Zdeňkou jsme to vyřešili taxíkem ... Byla nám strašná zima a děsila nás představa přesunu po svých z Hadovité domů. Taxikář byl milej, hned věděl, že jdem z Prčic ... A konečně doma. Do postele ...... Uffffffffffffffff ...
A příští rok znova, a líp, rychlejš a bez puchejřů :-))))))))

Rekapitulace - časy, rychlosti:
Praha-Háje odchod: 5:20 (70km to go)
Týnec nad Sázavou odchod: 10:30 (42km to go)
Neveklov odchod: 13:30 (28km to go)
Kosova Hora odchod: 16:45 (14km to go)
Prčice příchod: 19:10
Celkový čas: 13:50
Celkový čas bez přestávek (odhaduji pauzy na 1 hodinu): 12:50
Průměrná rychlost (délka cca 72km, čas = celkový čas) = 5,2km/h
Průměrná rychlost - čistá chůze (délka cca 72km, čas = celkový čas bez pauz) = 5,6km/h





10:15 - 10:30
Pr

10:15 - 10:30

10:15 - 10:30

10:15 - 10:30

10:15 - 10:30

10:15 - 10:30

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

13:10 - 13:30
Nev

16:20 - 16:45
Kos

16:20 - 16:45
Kos

16:20 - 16:45
Kos

16:20 - 16:45
Kos

16:20 - 16:45
Kos

16:20 - 16:45
Kos

19:10 a víc
Prčic

19:10 a víc
Prčic

19:10 a víc
Prčic

19:10 a víc
Prčic

19:10 a víc
Prčic

22:00
Praha ... N

22:00
Praha ... M