Home Page
Návštěvní kniha


Krakonošova stovka

18. - 19.6.2010


Ptáte se, jestli jsem definitivně zcvokla? Odpověď ... asi jo :-) ... Ale říkám, můj nápad to nebyl ... Dobře ale, vezmu to od začátku.

Předchozí reportáž se týkala PPP trasy Karla Kulleho. Po úspěšném absolvování tohhoto pochodu jsem si pročítala diskuzi na stránkách PPP a narazila jsem na odkaz s reportáží jednoho pochodníka. Je to tato reportáž. Přečetla jsem ji celou a co mi úplně vyrazilo dech je toto, cituji:
"Během občerstvení jsem se dal do řeči s pochodníkem Mirkem. Kdo by nechtěl mít v šedesáti pěti letech tolik energie jako on. Na pochod z Prahy vyrazil letos po třicáté sedmé, chodí od roku 1973, zažil, když pochod startoval z Písnice, z Kačerova. Do cíle dorazil nakonec asi o 15min dříve než já, jindy by prý došel i o dvě hodiny dříve, ale zdrželo ho značné množství bláta . Jako další akci plánuje rovnou Krakonošovu stovku!"
Musela jsem tuto reportáž ukázat Petrovi, ale absolutně ani v nejmenším mě nenapadlo, že hned jak vyslovím zaklínadlo "Krakonošova stovka", Petr skočí na google, najde oficiální stránky pochodu (hups tam) ... a věci se začnou dávat do pohybu.
Jenom jsem to s otevřenou pusou pozorovala a nebyla schopná slova. Já jsem si totiž řekla, že 70km pěšky je maximum, co kdy dám. Říkala jsem si, stovku FAKT NEEEE ...

No dobrá ... první kolo hecování začalo. Řekla jsem o tom Michalovi a ten mě rovnou poslal kamsi (v dobrém samozřejmě). V hospodě jsem to pak zkoušela na Lucu, Davida a Kaarbiho. Kluci zkonstatovali "dobrý, ale vocamcaď pocamcaď" a taky jsem se dověděla, že to vůbec nemůže bejt zdravý pro tělo :-). Luca vypadala nalomeně, ale nakonec vidina, že by se zničila a nemohla jet týden poté na dovču do Francie ji převládla.
O pár dní později se bráchovi narodil syn a já se opět ocitla v hospodě, kde jsem se setkala ještě i se Zdeňkou. Povídám jí ... "hele, ten Petr se úplně zbláznil, ..." atd. Ještě jsem jí navrhovala, že můžou jít jen spolu, že já na to asi peču ... A reakce byla naprosto neočekávaná. Zdeňka vybouchla v šílený nadšení, a odpověděla bez jakýhokoliv zaváhání "DÉÉÉM".
Ježiši Marija, problesklo mi hlavou ... to budu za totálního outsidera, když nepudu taky ... a bylo to doma ....

No a teď teda přímo k pochodu ...
Start byl v pátek (18.6.2010) v 21:00 z Vrchlabí. Byli jsme tam asi hodinu a půl dřív. Chtěli jsme ještě něco sníst atd. Zaregistrovali jsme se, přihlásili na ubytovně, přenesli věci atd. Došli jsme do jakýsi pizzerie na malou véču. Zdálo se, že tam obsluhovali přímo Italové. Byli tak trochu zaraženi naším požadavkem, aby si trochu pospíšili. Asi to po nich ještě nikdy nikdo nechtěl. Ale časem změkli a byli prostě úplně výborný. Objednali jsme si polívku, toast a čaj. Pročetli jsme si jídelák a začali se těšit na steak a pivo, co si dáme, až se tu za 24 hodin zase ukážem ... To jsme byli ale naivní ... viz dále ...

V 20:45 byl sraz na startu. Organizátoři ještě něco povídali o trase a my jen čekali až odbije devátá. Díky neočekávané nadměrné účasti se start nakonec posunul o 15 minut, tedy na 21:15. Stihli jsme udělat ještě nějaký fotky, skupinový nebo s Krakonošem. No a pak to konečně přišlo, hurááá ... teď už jen 24hodin nonstop šlapání, s malejma pauzama.
Hned na začátku nás čekal výšlap na Žalý. Musím ostudně přiznat, že mě málem zabil. Zuby nehty jsme se drželi pelotonu, který nás místo po regulerní cikcak žluté protáhl zkratkou. Tj. přímo a prudce nahoru. Začala jsem cítit, že padám do mdlob ... sakra ... to bylo něco ... už se mi to kdysi stalo ... myslím, že to byl problém s nižším tlakem ve větší nadmořské výšce. Petr se mi snažil nějak pomoci, ale nebylo jak. Musela jsem počkat, než se tělo vzpamatuje. Naštěstí to netrvalo nijak extrémně dlouho. Odhaduju 20min - půl hodiny. Naštěstí dál už se to neopakovalo.
Na první kontrole na vrcholu Žalý jsme stáli chvíli frontu na razítko a čaj. Přioblékli jsme se a vydali na další etapu na Horní Mísečky. Byla tma jako v pytli, ale žádná schíza nepřišla. Trochu jsem nevěděla, co od noční etapy očekávat, ale naštěstí to vůbec nebylo hrozný, vlastně jsme si to dost užívali. Tomu svědčí i "Muha na ščeně", kterou jsme si se zájmem pobrukovali a snažili se přijít na to, jak si zapamatovat texty všech jejích jednotlivých slok ... Na salaši na tom hornom, heeej ... Od Prešova až po Beckov, heeej ... Nedaľeko Temešváru, heeej ... :-)))
Mysleli jsme, že zmoknem, ale ani předpovídaný déšť nedorazil, resp. dorazil, ale né v plné síle. Bylo to semtam pár kapek, nic zásadního.

Na druhé kontrole v Horních Mísečkách už nebylo tak veselo. Jelikož účast byla výrazně vyšší než se předpokládalo, už nezbyl pro nás čaj. Oou, to bylo nepříjemné. Ale zase nebylo to nic, co by nás zastavilo v našem šílenství.
Pán s fousy nám řekl, že nás čekají Kotelní jámy a že je v noci nemá rád. Inu, hurá na ně. JO JO JO :-)
Kotelní jámy nebyly vůbec strašný. Ale dokážu si představit, že za deště a se slabým světlem by mohly být nic moc. No, nicméně za denního světla naopak by to musela být nádhera.

Třetí kontrola byla v Harrachově na autobusovém nádraží. Situace byla podobná jako v Mísečkách. Čaj došel. Ale aspoň bylo možné si ho koupit v bufáči. To byl výbornej lokál. Seděla tam slečna pod parou a měla neuvěřitelný hlody. Nedokážu to bohužel reprodukovat, ale fakt nás to fest pobavilo. Dali jsme čaj a nějaký jídlo, chvíli jsme poseděli a cca po 30ti minutách jsme se vydali na další cestu.
Čekal nás asi 14km výšlap přes Tvarožník na Sněžné jámy, potom chvilku hřebeny a nakonec dolů k Lužické boudě. Ještě bylo přítmí, když jsme z Harrachova vyrazili, ale čelovky už jsme skoro nepotřebovali. Výšlap byl krásnej. Strašně dlouho podél říčky Mumlavy - to bylo prostě kouzelný. Procházeli jsme kolem Krakonošovy snídaně, Vosecké boudy ...
Naše těla nás zkoušela přemluvit, že jsme unaveni, že bychom měli jít spát. Ale zanedlouho zjistila, že to nemá smysl, že nás nepřesvědčí, tak jsme mohli zase v klidu pochodovat.
Jak jsme se dostali na Tvarožník, začala být velká zima. Na hřebenech nás nic nechránilo před studeným větrem a já odhaduji, že teploty se chvilkama blížily i k nule. Určitě nebylo víc než pět. Rezignoval i můj glukometr. Asi už tam byla slabší baterka a při tak nízké teplotě to už nezvládla. Musela jsem dát na vlastní úsudek.

Míjeli jsme Českou budku, Sněžné jámy, Vysoké kolo (zde, ve výšce cca 1500 byla asi největší zima) - bohužel byla tady vysoká oblačnost, nic moc jsme neviděli, ale musí to být fakt nádhera, pokud se mraky roztáhnou. Dále následovaly Mužské a Dívčí kameny, Petrova bouda ... tady se nám hory otevřely ... jů to bylo něco ... krása ... spokojeně jsme došli do Lužické boudy. Tady nás čekalo fakt velmi příjemný přivítání. Měli jsme v nohách 52km a věděli jsme, že bychom tu měli dostat polívku. Taky jsme věděli, že loni to byla držkovka. Nikdo z nás nebyl ale nadšen představou, že by musel jíst zrovna tohle. S velkými obavami jsme se zeptali, jakouže polívku máme letos ... ufff ... hurá ... vítězství ... GULÁŠOVÁ ... a byla neuvěřitelně dobrá. I lidi v té restauraci byli neuvěřitelně milí a ochotní. Fakticky mě to nadchlo. Zde jsme se dověděli, že první z pochodníků už je zpět ve Vrchlabí ... HUSTÝ ...

Dali jsme taky kafe, nějaký čaje, provedli servisní akce typu výměna ponožek a aplikace náplastí a vydali se na další část ...
Z Lužické boudy jsme chvíli prudce stoupali a pak nás čekala dlouhá rovinka. Mysleli jsme, že budeme hodně rychle na další kontrole, ale opak byl pravdou. Tato cesta byla neuvěřitelně terénní. Bláto, kameny, mokré kořeny stromů. Je jen zázrak, že nikdo z nás neměl větší kolizi. Domek Mysliwski měl být jen 7 km od Lužické boudy, byla to vesměs rovinka, ale trvalo nekonečně dlouho, než jsme se tam dostali.

Na této kontrole nás čekali opět neuvěřitelně milí a ochotní lidé. Většinou to byli Poláci, takže lehce stížená komunikace, ale domluvili jsme se :-). Dostali jsme čaj, vodu, sušenky. A teď už nás čekal vlastní výšlap na Sněžku. Až ke Slezské boudě to šlo a pak teprve to začlo. Záviděla jsem Petrovi, který měl hromadu přebytečné energie, ještě v pohodě za chůze stíhal popisovat všechny okolní kopce a viditelné vodopády. Snažila jsem se to vnímat, ale moc mi to nešlo. Snad si jen pamatuju, že jsme dohlédli na Ještěd. (Řešili jsme, jestli to vůbec je Ještěd, ale později jsem se přesvědčila, že ano. Petr díky svýmu kompasu rozpoznal, že ona hora je přesně na západ. A když mrknu do map, Ještěd je stutečně přesně západním směrem od Sněžky - vzdušná vzdálenost - 53,3km)

Na Sněžce nebyla taková zima jako na hřebenech u Tvarožníku. Bylo zhruba poledne a Sněžka byla plná lidí. Poprosili jsme slečnu o skupinové foto, poslali jsme smsky a vydali se na sestup. Asi po deseti minutách jsme si uvědomili, že jsme zapomněli na vrcholový přípitek. Tak jsme z něj holt udělali podvrcholový přípitek. :-))) Už se nám moc nechtělo zpátky.

Cesta byla opět krásná. Prodírali jsme se kosodřevinou, bylo to jako v pohádce. Ani nám nepřišlo, že už máme přes 65km v nohách. Na další kontrole na Pomezních boudách jsme se trochu občerstvili, provedli další servisní akce pro naše chodidla a vyrazili dál. Cítili jsme, že už nás pomalu začíná tlačit čas, nechtěli jsme se moc zastavovat. Z Pomezních bud to nejdřív příjemně klesalo, ale ještě nás čekalo i nemilé stoupání následované hodně prudkým sestupem.

Konečně poslední kontrola v Peci pod Sněžkou. Dostali jsme čaj, chleba se sádlem nebo s máslem a marmeládou. Petr zjistil, že je v mapě chybka ... že do cíle nám nezbývá 17, ale jen 15 km ... to bylo příjemný zjištění. Nicméně tyto kilometry byly fakt bolestivý. Nejdřív šílenej vejšlap ... ufff ... ještě teď mě to bolí, když si na něj vzpomenu. Petr si musel různě pomáhat rukama ... bolavý koleno trochu protestovalo. Chtěla jsem pomoct ... ale byla jsem odmítnuta, ani Zdeňka si nenechala pomoct ... ach jo ... tři baťohy bych hravě unesla ;-) ...

Zpívali jsme si pochodové písně typu "My sloužíme svému národu" ... to nás maličko urychlovalo a navíc to byla fakt sranda ... Bohužel mě v danou chvíli nanapadla žádná jiná pochodovka. Fakt nevim, proč mi hlavou kroužila zrovna tato.

No a posledních pět km ... to bylo něco ... diskutovali jsme o medailích. Strašně jsme chtěli dostat nějakou medaili. Taky jsme řešili, jestli to vůbec stihnem ... chtěli jsme zrychlit, ale už to moc nešlo. Dostalo mě Vrchlabí ... bylo vidět vlevo od cesty, ale cesta se začala točit doprava ... chytaly mě pocity úplnýho šílenství, je to vůbec Vrchlabí? A existuje pořád Vrchlabí?
Ale jo. Nakonec jsme se tam nějak doplazili. Úžasný, hustý, neuvěřitelný, my jsme to dokázali !!! Ty Krkonoše, jsou to vůbec velký hory, když se nechaj obejít za jeden den? To teď cituju Petra ... My jsme to zvládli za 23 hodin a 35 minut. Byli jsme odměněni potleskem, ale medaili jsme nedostali. JEN DIPLOM ... hrůza ... vyjádřili jsme svý zklamání ... Tak třeba příští rok, uvidíme.

Koupili jsme si trička, hodili je na sebe a vydali se do pizzerie za Italy na steaky a pivo. Bylo asi 21:30 a už jsme neměli šanci. V hospodách nám nabízeli leda utopence nebo tak, nebo nás posílali do čínský restaurace. WOW, tak to bylo to poslední, na co se mi sbíhaly sliny. Nakonec jsme v jedný, jak ji místní označili "zaplivaný" dali pivo, utopence, arašídy a přesunuli jsme se do vinárny, kde údajně výborně vařej, ale nemaj pivo.
Tady už kuchař taky neordinoval, ale vrchní byl natolik chápavej, že nám nabídl lávový kámen ... steaky. Naštěstí měli aspoň lahváče, protože na víno nikdo z nás chuť neměl. No a jak chutnaly ...
Tady se projevila moje inteligence. Přistálo mi na stole syrový maso ... tak se nespokojeně ozývám ... "vždyť to maso je úplně syrový" ... tušila jsem však, že mi cosi uteklo. Zdeňka s Petrem mi zkušeně vysvětlili, že si ho ugrilujem sami na lávovym kameni, kterej nám bude za chvilku přinesen. Aháááá ...

No, výborný to bylo. Fakt skvělý, lepší tečku za tímto dnem jsem si ani neuměla představit. Zdeňka odešla malinko dřív, nedokázala už držet hlavu. Mě držela při životě neuvěřitelná euforie. Snad se mi ani nechtělo spát. Tuším, že Petr na tom byl stejně.
Tak jsme nějak dopili všechen alkohol, co jsme měli a šli jsme spát. Ještě jsme se museli poprat s povlečením postelí ... záludný úkol :-))) ... ale dokázali jsme to !!!
Když to tak spočítám, byl to dlouhej den. Nespali jsme celkem (alespoň v mém případě) ... 43 hodin ... HUSTÝ ... (ale podotýkám, že je teď středa a já ještě vše nedospala)

Ráno (podotýkám ... ráno ve 12 :-) ) bylo neuvěřitelný. Zdeňka se probudila o něco dřív A ŠLA SE PROJÍT po Vrchlabí :-). Povídala, že to bylo vlastně hrozně příjemný ... Nám ale taky, protože koupila snídani, kafe ... WOOOW ... Zdeňko ... dalších 200 bodů pro Tebe :-)

Suma sumárum ... záznamy od Petra:
21:15 Vrchlabí, DDM Pelíšek – START      0 km
22:42 Žalý – odchod 6,3 km
00:53 Horní Mísečky – odchod 17,3 km
03:50 Harrachov – odchod 30,7 km
05:45 Tvarožník – odchod 40,8 km
08:54 Lužická bouda – odchod 52,2 km
11:20 Domek Mysliwski – odchod 59,3 km
12:52 Sněžka – odchod 65,0 km
14:46 Pomezní boudy – odchod 72,1 km
17:30 Pec pod Sněžkou – odchod 84,4 km
20:50 Vrchlabí, DDM Pelíšek – CÍL 100 km
Celkový čas: 23:35


Nahráli jsme tracklog ... chybí jen posledních 5km ... (batery v prd..i) ... tady - wandermap.net

No a co říct závěrem. Fakt nevím, co mě teď čeká. Stovku jsem jít nechtěla, ale šla a bez větších problémů zvládla. Teď teda co? 5 vrcholů Beskyd? To taky nechci jít ... Nebo Československá tisícovka? Zatím to vypadá na další stovku v Orlických horách ... Od dubu k dubu (Týnišťské šlápoty) ... 23.7. ... no uvidíme, co bude

Potom taky zmiňovaný pan Mirek, díky kterému jsme vlastně tuto akci podnikli ... zjistila jsem, že je Petrův jmenovec, no a dorazil asi 21 minut před námi. Pokud toto náhodou čtete pane Mirku ... tak jen chci říct - DÍKY !!!!

A taky děkujem všem organizátorům ... byli jste sqělí !!! Příští rok jdem do toho určo znova :-)

Pro velký úspěch, malý přídavek - reakce Zdeňky, 25.6.2010:
Musim vám s Petrem poděkovat, že jste mě dotáhli, protože zcela upřímně bez vaší psychické podpory a bez tvých hůlek bych do Vrchlabí přijela autobusem. Moje hysterické zařvání do polí cca 2 km od konce (pozor, není vhodné pro děti) "kde je to hnusný, zkurvený Vrchlabí !!!!!!!" mluví za vše. No myslim, že od dubu k dubu by to uš mělo být lepčí ;)
K ranní procházce po Vrchlabí musim podotknout (jestli to někoho zajímá - jestli ne má smůlu), že to bylo úžasný hlavně z toho důvodu, že tam jsou fakt sqělý lidi. To je takovej rozdíl od Prahy, že to snad ani není možný. A nebo na tu klátící se mrtvolu třeba jenom byli milí z obavy aby nezkolabovala :) Jediná hnusná věc, co tam maj je 24 schodů do Billy, zvláště když se tam člověk vrací pro kafe, které v 9 ráno ve Vrchlabí uvařený neseženete, stejně jako v devět večer steak. Musim říct, že jsem stála s vytřeštěnejma očima několik sekund ve dveřích a zjišťovala, jestli mám fakt takovej hlad ... ale jak jsem zjistila, hlad je nejlepší pochodník :)))

Tak ještě jednou tisíceré díky a pochodem vchod ! (My sloužíme svému národu ...)
Z.




Návštěvní kniha



20:00 - 21:15 Vrchla

20:00 - 21:15 Vrchla

20:00 - 21:15 Vrchla

20:00 - 21:15 Vrchla

20:50 - 21:15 Vrchla

20:50 - 21:15 Vrchla

20:50 - 21:15 Vrchla

20:50 - 21:15 Vrchla

21:15 Vrchlabí - STA

21:15 - 22:00
Pr

22:30 - 22:40 Žalý 6

22:30 - 22:40 Žalý 6

22:30 - 22:40 Žalý 6

22:40 - 00:30 mezi Ž

22:40 - 00:30 mezi Ž

22:40 - 00:30 mezi Ž

22:40 - 00:30 mezi Ž

01:00 - 02:00
Ro

01:00 - 03:00 před H

03:20 - 03:50 Harrac

04:00 - 05:00
Vy

04:00 - 05:00
Kd

04:00 - 05:00
Dl

05:30 - 05:45 na hře

05:30 - 05:45 na hře

05:45 Tvarožník 40km

05:45 Tvarožník 40km

05:45 - 07:00 hřeben

05:45 - 07:00 hřeben

05:45 - 07:00 hřeben

07:00 - 08:00 za Sně

07:00 - 08:00 za Sně

07:00 - 08:00 za Sně

07:00 - 08:00 za Sně

07:00 - 08:00 za Sně

07:00 - 08:00 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

07:30 - 08:30 za Sně

08:00 - 08:30 za Sně

08:00 - 08:30 za Sně

09:00 - 11:00 nad Šp

09:00 - 11:00 za Špi

09:00 - 11:00 za Špi

09:00 - 11:00 za Špi

09:00 - 11:00 za Špi

09:00 - 11:00 za Špi

09:00 - 11:00 za Špi

11:20 Domek Mysliwsk

11:20 Domek Mysliwsk

11:30 - 12:30
Ce

11:30 - 12:30 Strzec

11:30 - 12:30 směr S

11:30 - 12:30 směr S

11:30 - 12:30 směr S

11:30 - 12:30 směr S

11:30 - 12:30 směr S

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

12:40 - 12:52 Sněžka

13:00 - 14:00 přes 6

13:00 - 14:00 přes 6

13:00 - 14:00 přes 6

13:00 - 14:00 přes 6

13:00 - 14:00 přes 6

13:00 - 14:00 přes 6

17:20 - 17:30 Pec po

17:20 - 17:30 Pec po

21:00 - 22:00
It

21:00 - 22:00
A

21:00 - 22:00
He

21:00 - 22:00
Pe

21:00 - 22:00
Ab

22:00 a víc
Přesu

22:00 a víc
A ješ

Neděle ráno :-) asi