Home Page
Návštěvní kniha


Týnišťské šlápoty

23. - 25.7.2010


Ještě než se rozpovídám, chtěla bych začít tak trochu od konce. Ráda bych citovala Olafa, jeho komentáře letošních Šlápot:
... Počasí opravdu nepřálo a ještě před půlnocí začala opravdu extrémní průtrž mračen. Déšť postupně změnil horské cesty na koryta potoků. Na hřebeni Orlických hor se navíc přidala velmi hustá mlha s téměř nulovou viditelností. Toto počasí udělalo z již tak náročné akce jednu z nejtěžších stovek posledních let. Podle slov některých účastníků to překonávalo i slavnou Krakonošovu stovku! ...

Tak měsíc uplynul jako voda a my jsme se zase vydali pokořit 100 kilometrový pochod (109km přesně). Tentokrát v Orlických horách. Sestava byla stejná jako na K100. Petr, Zdeňka a má maličkost.
Začínalo se v pátek 23.7. v 21:00 v Náchodě na nádraží. Sešlo se nás tam výrazně méně než na K100 ... zatímco na K100 startovalo 160 pochodníků, zde nás bylo jen 45.
Ještě před startem jsem bojovala s technickým problémem. Má čelovka prostě odmítla svítit ... to mě nas..lo. No nic, však jsou i horší věci, úplně bez světel jsme nebyli, tak jsem nad tím mávla rukou.

Vyrazili jsme. Peloton pochodníků měl šílenou rychlost, snažili jsme se udržet. Docela to šlo. Počasí bylo fajn, žádná zima ani hic, tak akorát. Začínalo se stmívat.
Předpokládali jsme nenáročný pochod, říkali jsme si, jsou to přece nižší hory než Krkonoše, to bude easy :-))). To jsme byli zase naivní !!! Kopce byly tak nějak prudší a to směrem nahoru i dolu a taky celkově to bylo terénnější, tudíž pomalejší (ok, řekněme pro nás, začínající stovkaře :-))) ).

V cca 23:00 jsme se dostali k prvnímu checkpoinu, který nebyl samoobslužný (= fixka na stromě). Bylo to na rozhledně. To bylo ale překvápko, když jsme tam došli a zjistili, že musíme nahoru :-). Bylo to docela vtipný, protože jsme byli ještě pohromadě s ostatními pochodníky a nahoru jsme stoupali společně. Bylo to legrační jak spousta z těch lidí nadávala. Já když jsem tu rozhlednu uviděla, říkám si, že nahoru nejdu, ale nakonec se mi ten nápad fakt líbil. Těch 145 schodů nám sil neubralo a naopak nás pozitivně naladilo ...
A tu legrace skončila. Začalo lejt. Ještě nebyla půlnoc. Chvíli jsme šli jen tak a pak jsme natáhli bundy, návleky ... Nejdříve to moc nevadilo, jenže když furt leje a to čím dál tím víc ... člověka začne přepadat "trudomyslnost", zvláště když si uvědomí, že má za sebou pouhých 15km a před sebou .... hmmm ... raději jsme to nepočítali.
To jsme byli asi v Olešnici, když jsem začala cítit totální potopu v botách. Držely se dlouho, ale neumím si představit boty, co by tohle vydržely. Nicméně sil mi to moc nepřidalo. Petr se Zdeňkou se divili, ale za cca půlhodinu na tom byli úplně stejně. Prekérka ... Říkala jsem si: "hmmm, to bude pekelnejch dalších 85km ...".
Dlouho jsme stoupali na Vrchmezí. Tam byla jedna z dalších samoobslužných kontrol, fixa. Jelikož mi to při výšlapu šlo fakt pomalu, Zdeňka se rozhodla, že nám uteče. Petr šel se mnou, mé šnečí tempo mu sedělo. Nahoře jsme sešli ze značky a šli po Olafových bílých šipkách. Olafe, mimochodem, díky Ti za ně ... ÚŽASNÝ !!! ... Nicméně na tom Vrchmezí při přechodu z červené na zelenou to bylo hustý. Brodili jsme se smrkama ... dobrodružný ... navíc ve tmě a dešti :-). Za chvíli jsme přioblíkli mikiny a vzali něco k snědku. Brzy jsme se dostali na silnici. To bylo příjemný, protože jsme se nemuseli aspoň brodit potokem ...
To už jsme byli v Polsku, v Zielenci. Tu nás čekala tajná kontrola. Super. Dostali jsme vodu, limonádu, chleba se salámem, sýrem, marmeládou, jablka, sušenky, prostě, kdo co chtěl ... To bylo fajn. Vlastně jsem zapomněla podotknout, že jsme míjeli pochodníky, kteří vlhkost v botách vyřešili po svém. Přezouvali ponožky a na ponožky namotávali igelit. Říkali nám, že toho maj hromadu a že ať uděláme totéž ... nooo, to jsme teda odmítli :-))). Vážně by mě zajímalo, jak hoši dopadli :-))).

Dál nás čekal výšlap na Velkou Deštnou (1115m). Petr vyndal své zbrusu nové hůlky v tom nejprudším krpálu. V tu ránu zrychlil ... ale hustě. Z nuly na sto za 6 vteřin :-))).
Já jsem trochu bojovala s žaludkem ... nevim, co si to zase zmyslel. Ale jít jsem mohla, jen si umím představit i lepší stavy. Jen se zamyslet ... je noc, prší, jsem v horách, mám mokrý kalhoty a v botách bazény no a aby toho nebylo málo, bolí mě žaludek ... výborný ... ale nestěžuju si ... teď už ne :-).
Na Velké Deštné byl srub a byl otevřenej. Inu, neodolali jsme a šli se tam na chvíli ohřát. Zdeňka zula boty a vylila z nich neuvěřitelný množství vody. Pak ještě ždímání ponožek. Petr se přidal. A já? Já jsem prostě vytuhla jako mrtvola. Na chvíli jsem si lehla na lavičku a normálně na férovku usla. Netuším, jak dlouho jsme tam odpočívali, řekla bych tak 20 minut, půl hodiny. Zdeňka prej taky na chvíli zdřímla. Nakonec jsme se vydali na další cestu, zahájili jsme sestup. Petr mi povídal cosi o tom, že vypadám naprosto příšerně :-))). Nechápu proč :-)))). Nicméně ten šlofík mi trochu pomohl. Dole pod Deštnou byla další tajná kontrola s jídlem a pitím. Tady v tomhle místě se mi konečně srovnal žaludek a jeden z handicapů konečně odpadl. Hurá !!!! To jsem ovšem ještě netušila, co všechno je taky možné prožít. Myslela jsem, že šlofík ve srubu mne zachránil od další únavy ... opak byl pravdou. Ta správná únava akorát dorazila. Nekecám, vážně jsme všichni tři usínali za chůze. To jsem opravdu nevěděla, že tohle je možný. Prožívali jsme jeden mikrospánek za druhym. To tuším už nepršelo ... aspoň, že to. Probrala jsem se až na jakési louce, kde jsme se nechali zblbnout bílou šipkou a jiným pochodníkem, který taky zbloudil. Tak jsme si vyšlápli ten kopec a tam jsme zjistili, že zcela zbytečně. Intenzivně jsme začali dumat, kudy teda a to mne pěkně probralo. Myslím že i Zdeňku s Petrem, pak jsme se nějak všichni cítili líp.
Procházeli jsme údolím Kněžné. Tady Petr nasadil ortézu. Cestu lemovaly maliny, tož jsme posvačili, byly výborný. Dorazili jsme na další louku, kde jsme zakufrovali. Ale žádnej stres, ta cesta, ta špatná byla zase olemovaná malinama, tak jsme aspoň pozobali.
Dál jsme pokračovali až do Rychnova nad Kněžnou. Tady nám Zdeňka bohužel oznámila, že končí. V Rychnově končila první část pochodu ... 59 km. Bylo to v hospodě na nádraží. Předala jsme Zdeňce instrukce ohledně našeho ubytování v Týništi - měli jsme tam zamluvený hotel. Dali jsme čaj a rozdělili se. S Petrem jsme strašně chtěli dát polívku, tu ale v nádražní hospě neměli. Tak jsme šli zpět na náměstí a sedli v pizzerii. Cejtila jsem se legračně, protože ta pizzerka vypadala relativně nóbl. No jo, ale co my? Špinaví, místy ještě mokří, né zrovna vonící ... hehe ... zajímalo by mne, co si o nás místní obsluha myslela. Zvlášť když jsme ani moc neutratili, jen jsme dali krémovou česnečku a čaj.
Pak jsem ještě snědla tyčinku SuperPepe ... to je taková pendrekoidní věc s kofeinem, prej strašně nakopává. Chuťově dobrá, tak proč ne. Spíš jsem preferovala tohle než Speed8 ... to je prej šílenej nářez. No, nevim, jestli za to mohl SuperPepe, ale spát se mi fakt nechtělo.
Dorazili jsme k Ivanskýmu jezeru, tam to bylo moc hezký. Trochu jsme zabloudili, ale né nijak šíleně, udělali nějaký fotky a hurá dál. V lese byly všude nařezaný stromy, museli jsme se skrz ně trochu brodit, někde šly obejít, jinde ne.
Řešili jsme, jestlipak na nás v Liticích v hospodě ještě bude někdo čekat. Byli jsme úplně poslední stovkaři. Potěšilo nás, když jsme v sestupu do Litic potkali jiné pochodníky. Řekli nám, že v hospodě ještě "Egon" čeká a že je to cca 8 minut, jo a taky že maj pro nás polívku, jůůů. No, ale nepotěšilo nás, když jsme si uvědomili, že stejný krpál polezem zase nahoru ... ufff.
V hospě jsme dali polívku, doplnili vodu, sušenky, trochu si oddechli a vydali se dál. Ještě 30km ;-) ... Pomalu jsme vystoupali zpět nahoru a pokračovali do Potštejna. Tam jsme předbíhali místní rodinku, která si to vycházkovým tempem mířila kamsi ... do kostela? do hospody? nebo jen tak? Ale proč o nich mluvím. Jedno z dítek se strašně nenápadně zeptalo své maminky (v okamžiku, kdy jsem je předbíhala): "Na co to maj?" Ptalo se na naše hůlky, měli jsme je oba dva ... No a maminka pohotově odpověděla: "Asi maj lyže" ... tak to jsme se fakt nachlámali :-)))).
Další checkpoint byl ve Vrbicích u rozhledny. Bylo zhruba 22:00. Už čekali jen na nás ... óóó to byli hodní!!! Ono to fakt potěší potkat živou duši ... Na rozhlednu jsme vylezli tentokráte dobrovolně. Dali jsme nějaký pití a razili na posledních, ale nejbolestivějších 20km.

Ještě než jsme dorazili do Vrbic, zahájili jsme boj proti případné trudomyslnosti písní :-)))). Jojo, Stánky byly, Růže z Texasu byly, Valčíček, Mongomery, Podvod a spoustu dalších. To byl fakt dobrej nápad, pár set metrů nám uběhlo rychlejš a bez šance myslet na mokrý nohy, na to, kolik je hodin a kolik toho máme ještě před sebou, na to, že už je zase noc atd. atd. ...

Každý další km byl jako tři. Naše rychlost upadala. Ještěže mi GPSka už dávno chcípla, nechtěla bych mít důkaz, že jsem šla rychlostí, která byla kolem 3km/h. Sice jsme se čas od času přemluvili, že do toho šlápnem, že je to zrovna rovinka a že nám to pude, ale vydrželo to tak 100m a pak jsme se zase vrátili do naší trojky.
Vyškrábali jsme se na úplně poslední kopec - Malý chlum. Tam jsme akorát měli 100km, alespoň dle propozic, myslím, že v nohách jsme měli už dávno víc. Tam nás taky čekala poslední kontrola. Nešlo jinak, museli jsme se posílit. Metaxou. Bylo to poprvé během pochodu, kdy jsme dali tento doping. A to bylo dobře. Měli jsme ho dost a nemuseli se bát pořádně si cucnout, stresovat se, že dojde. Přeci jen nás čekalo ještě asi 7km. Petr mi hrozivě připomínal, že to máme ještě na 2 hodiny. Tomu jsem nechtěla uvěřit. To musíme dát přeci rychleji. Ale docházelo mi, že má Petr zřejmě pravdu. Ježily se mi vlasy na hlavě, chlupy na těle ...
Šlo se povětšinou lesem. Byla tam naprosto šílená tma. Naše světla už nesvítila tolik, takže bylo docela náročný nacházet zelenou značku na stromech. Nikdy jsem neměla halušky, ale tuto noc jsem tu zelenou značku viděla snad na každym stromě.
Bylo tam milion rozcestí, na každém jsme kontrolovali, jestli máme opravdu pokračovat rovně. Fakt jsme si nechtěli zajít. Většinou nás však upozornily Olafovy bílé šipky. Ještě jednou díky Olafe !!! V jednom místě nás dokonce minul nějakej chlap v autě. Petr říkal, že měl z něho pocit, jakoby ho podezříval, že tam jde cosi loupit ... hehe ... byl nějakej v šoku, když nás tam potkal ... :-)
Bože, ten les neměl konce. Já jsem byla fakt strašně ráda, když jsme vstoupili do Týniště. Sice nás čekal ještě asi kilák a půl, ale už jsem se cejtila jakoby v cíli. Jenže se nám povedlo sejít se značky !!! A došli jsme na křižovatku, kde bylo asi pět možností kudy jít. Mě už snad ani nepopadlo zoufalství. Jen jsem se svalila na obrubník a mouchy, sežerte si mě. Petra naopak popadlo hustý nasrání. Zoufale se snažil najít cestu. Když jsem ho tak viděla, jak tam pobíhá (berte s rezervou slovo "pobíhá"), byla jsem si jistá, že za minutu nebo tak, bude vědět kudy. Jenže ono ne. Tak jsem sebrala poslední síly, vyndala mapu a snažila se zorientovat. Petr přišel a řekl jen, že prostě neví. Společně jsme se shodli na jedné variantě. Taky tam v dálce byli vidět lidi, tak jsme mysleli, že si to u nich ověříme. No a pak taky ta cedule, která říkala, že tudyma se dostanem do centra ...
Za chvilku jsme došli k mladýmu týpkovi a ptali jsme se ho, kudyma na náměstí. Směr jsme teda měli dobrej. Ufff. No a tenhle člověk se nás ptal: "Nechyběly vám lyže?" :-))))) .... (to byla narážka na naše hole).

Z náměstí ještě 400m do cíle. Posílili jsme se Metaxou a pokračovali. Tam to všechno spalo. Jeden pochodník byl vzhůru, tak vlezl do stanu a vzbudil Olafa. Vzbudil se i starší pán, který tam podřimoval u stolu. Když nás uviděl, začal nám tleskat :-)))). To bylo moooc hezký. Sice nebylo moc k čemu tleskat. Došli jsme úplně poslední a to za 32 hodin ... Limit byl 27. Ale nám to bylo snad jedno. DOKÁZALI JSME TO a to bylo to jediný, co nás zajímalo.
Olaf si zapsal náš čas, napsal nám diplomy, dal nám odznaky. No a co víc !!! Sice jsme byli úplně poslední, sice to bylo 5 hodin po limitu, ale protože jsem byla třetí příchozí žena, DOSTALA JSEM VĚCNOU CENU !!! Pěknou bundu !!! Tak to jsem fakt nečekala. Vyvalila jsem oči a byla jsem speechless ... No, to mi teda zvedlo náladu !!! Výbornej paradox !!! Pěkná tečka za PĚKNYM pochodem ... Dodalo mi to sil na úplně posledních 400m do hotelu.

V hotelu jsme zjistili, že musíme pěšky do 2. patra. To nebylo příjemný ... ale bylo to poslední, úplně poslední stoupání, tak mi to snad ani nevadilo.
Zdeňka se nás ujala s velkým soucitem a péčí. Přišel ještě jeden opravdovej orgáč. A to samotný ZUTÍ BOT !!! Lidi, to si neumíte představit, co to bylo za pocit. Absolutně nepopsatelnej. Nicméně naše nohy vypadaly PŘÍŠERNĚ .... ale to tu rozebírat nechci.
Petr koupil nějaký piva, tak ještě než jsme vlezli do sprchy, tak jsme si jedno dali. Potom už to šlo jako po másle. Ani jsme neměli sílu zakalit a jak jsme se na to těšili. Dali jsme posledního panáka Metaxy a lehli si do postelí. Z posledních sil jsem ze sebe vysoukala "dobrou noc" (ač bylo asi 7 hodin ráno) a už mne nebylo mezi živými. Ani jsem už nestihla Petrovo "dobrý den" :-)))).
Zdeňka nám pak povídala, jaká to byla sranda. Říkala, že jsme vytuhli tak rychle ...


No a to je moje "krátká" reportáž. Jsem strašně ráda, že jsme to došli ač v tak šílenym čase. Máme ještě co vylepšovat !!!

Závěrem chci poděkovat Olafovi a jeho kamarádům, kteří na nás byli strašně hodní po celou dobu, že na nás čekali ač jsme přicházeli tak pozdě po limitech, za vtipnou kontrolu na rozhledně, za perfektní značení ... prostě za všechno !!! DÍKY
Taky děkuju Petrovi a Zdeňce. Vzájemně jsme se drželi, bojovali až do konce. Díky za to, bez vás bych to nedala !!!

Odkazy:
Část tracklogu - wandermap.net - cca do Potštejna
Stránky Šlápot
Screen shot stránek dalkovepochody ... jak tam pěkně visí mé jméno :-)) ... bylo to tam takto jen chvilku, asi po 4 dnech to zmizelo ...


Naše časy:
pátek 23.7.
21:05 Náchod – START      0 km
21:45 Amerika 2,5 km
23:00 Sendražský kopec - rozhledna 8,0 km
23:45 Holubí palouk 11,0 km
sobota 24.7.
00:30 Nový Hrádek - restaurace Na Kovárně 14,5 km
05:00 Šerlich 31,5 km
06:30 Velká Deštná, srub 35,0 km
08:30 Polanka 43,5 km
13:00 Rychnov nad Kněžnou, bar Clondike - odchod 58,5 km
14:30 Ivanské jezero 63,0 km
18:30 Litice nad Orlicí – restaurace Zátiší 77,7 km
20:00 Studánka Panny Marie 81,2 km
20:30 Potštejn 83,0 km
22:00 Vrbice, rozhledna Kastel 88,7 km
23:50 Kostelec nad Orlicí 94,0 km
neděle 25.7.
01:50 Malý Chlum 100 km
04:40 Týniště nad Orlicí - Rampasport, CÍL 109 km
Celkový čas: 31:53


Další statistika:
Puchýře: já měla jeden na každém malíčku, jeden na levé patě, pár miniaturních na ostatních prstech
Počet nenaspaných hodin: 47

Zdeňky reakce 2.8.2010:
Tak konečně vím, co jste prožívali - no zajímavý. A ty lyže mě teda odrovnaly :))) Jenom poznámka - sem vám neutekla, sem nechtěla zdržovat, a pak jsem zjistila, že to co za mnou funí nejste vy, ale Fifinka ... :) Zatímco jste bloudili, tak jsem si pomalým tempem došla 800m do Billy, nakoupila žrádla jak pro slona, všechno jsem sežrala a koukala přitom na Profesionály. Pak jsem rozbila a opravila záchod, četla a zase žrala, pak usnula a zlatý hřeb bylo probuzení v 5 ráno, kdy jsem poprvé v tuto dobu dala pivo, panáka a šla zase spát ... Teda to byl pohled, jak jste se škrábali do schodů ... asi vám překážely ty lyže ... :))) Tak až mě potkáte, můžete mě zmlátit, nebo mi to vrátit za rok :)
Líbám nožičky
z.


No a ještě dodám jeden mini přídaveček ... to jsem zapomněla napsat ... pokaždé řeším, abych toho v batohu měla co nejméně, jenom fakt nutnosti ... no a ... PETR SI CELOU DOBU S SEBOU NESL PASTELKY :-)))) ... protože byl s dětma týden před tím na výletě v Itálii ... se stejným báglem ... zjistil to až po pochodu na hotelu




Návštěvní kniha



pátek - 20:00 - 20:4

pátek - 20:45 - 21:0

pátek - 20:45 - 21:0

pátek - 20:45 - 21:0

pátek - 21:45 - 2,5k

pátek - 21:45 - 2,5k

pátek - 21:45 - 2,5k

pátek - 21:50 - 3km<

pátek - 21:50 - 3km<

pátek - 21:50 - 3km<

pátek - 22:30 - 5km<

pátek - 23:10 - rozh

pátek - 23:10 - rozh

pátek - 23:10 - rozh

pátek - 23:10 - rozh

pátek - 23:10 - rozh

pátek - 23:15 - rozh

pátek - 23:15 - rozh

pátek - 23:45 - Holu

pátek - 23:45 - Holu

pátek - 23:45 - Holu

pátek - 23:45 - Holu

sobota - 00:30 - res

sobota - 04:15 - Zie

sobota - 04:15 - Zie

sobota - 04:15 - Zie

sobota - 05:00 - Šer

sobota - 05:00 - Šer

sobota - 06:15 - sru

sobota - 06:15 - sru

sobota - 06:15 - sru

sobota - 08:00 - 41k

sobota - 08:00 - 41k

sobota - 08:00 - 41k

sobota - 08:30 - Pol

sobota - 08:30 - Pol

sobota - 10:10 - 5

sobota - 12:45 - Ry

sobota - 14:30 - Iv

sobota - 14:30 - Iv

sobota - 14:30 - Iv

sobota - 18:00 - př

sobota - 20:20 - př

sobota - 22:10 - ro

sobota - 22:10 - ro

sobota - 22:10 - ro

sobota - 22:10 - ro

sobota - 22:10 - ro

sobota - 23:50 - Ko

sobota - 23:50 - Ko

sobota - 23:50 - Ko

neděle - 01:50 - Ma

neděle - Pokoj v hot